#01 ICM – metodika snímání záběru při úmyslném pohybu kamerou

Než se pustím do vysvětlování metodiky ICM, dovolte mi malou odbočku.

Setkávám se s tím, že mnoho fotografů při diskusi o své práci říká, že netráví na počítači mnoho času: “… dám tomu maximálně 3-5 minut, radši fotím…”, jako by to bylo něco ponižujícího. S tím lze jistě polemizovat. Každý fotograf rád fotí, o tom žádná. Každý fotograf se ale také rád pochlubí výsledkem své práce. Práce fotografa začíná focením a končí prezentací – známým, příbuzným, na webu, tiskem, na televizní obrazovce, na výstavě. Dřív to bylo jednoduché, na konci byl pouze tisk fotografie, případně diák a řešila se forma paspartizace nebo se fotka přilepila do alba. Nyní je variant k dispozici více. Aby byla kvalita práce konsistentní, musí dnes fotograf řešit více úloh, například kalibraci kamery, kalibraci monitoru, kalibraci tisku či přípravu na tisk. Musíme rozumět více věcem. Černá komora analogové doby byla obdobou dnešní práce ve Photoshopu v době digitální. John Paul Caponigro vzpomíná, jak jeho otec vyvolával fotografie s Ansel Adamsem v černé komoře, jaký to byl čarodějný tanec nad zónami, s přistiňováním a natahováním času na zvětšováku. Proč bych tedy neměl trávit kvalitní čas ve Photoshopu, abych dostal ze svých záběrů maximum?

Jaký je rozdíl mezi analogovou a digitální dobou? Zjednodušeně řečeno v množství záběrů. Poměr cena-výkon se změnil na poměr čas-výkon. Dnes prostě můžete nasekat mraky záběrů a neřešíte cenu negativu. Je to lepší nebo horší? To je určitě na jinou úvahu, nicméně to zmiňuji proto, že ICM je založeno na spooooustě záběrů. Připravte se na to, že si z jednoho odpoledne přinesete stovky záběrů a využitelné budou třeba dva tři. Ale o to tu jde – principem ICM je experiment, chuť vyzkoušet nové věci! A nemusíte při tom dvakrát počítat peníze. Čeká vás jiná výzva – jak tu masu materiálu efektivně zpracovat. A k tomu prostě dobré základy práce s počítačem potřebujete.

Abyste svůj čas vynaložili efektivně, je nicméně možné i při metodě ICM volit pohyb kamery s rozmyslem a účelně a tím se přiblížit kýženému vstupnímu materiálu pro další zpracování s větší pravděpodobností. Řekněme si také hned na úvod, že při ICM focení platí úplně stejné zásady jako při klasické fotografii. Záleží na světle, záleží na kompozici. Zcela jistě budete mít větší úspěch se záběry focenými ráno a večer. Rovněž kompoziční pravidla neopijete rohlíkem. Logicky záleží i na správné volbě clony a času závěrky. Při ICM se dostáváme do delších časů, často si pomáháme šedými filtry, překvapivě však nejde o dramaticky dlouhé časy. Já osobně se pohybuji v rozmezí od 0,4s do 2-3s a nejlepší výsledky mám v rozmezí 0,5-1,0 s. Co se týče ostření, to je jiná písnička. Mohlo by se zdát, že je to jedno, když je na konci stejně “jen” rozmazaná fotka, ale není tomu tak. Musím si zvolit, zda chci rozmazanou fotku nebo zda ze záběru budu v postprocesu tahat hrany a kontury. V prvním případě na tom skutečně moc nezáleží, stačí klidně f/8-f/9, ve druhém případě však není vyjímkou i f/22. Snad ani nemusím připomínat, že fotíme v rawu, který následně upravujeme.

ICM – Intentional Camera Movement. Jak již ze samotného názvu vyplývá, jedná se o vědomý (nikoliv nahodilý!) pohyb kamery při otevřené závěrce. Pojďme si tedy k té vlastní gymnastice s kamerou něco říci. Mimochodem, když už jsme u gymnastiky s aparátem, je známo, že Henri Cartier-Bresson při své street fotografii mezi lidmi jakoby tančil – natolik se snažil splynout s dynamikou davu, naladit se a vklouznou do probíhajícího děje, že to mohlo nezaujatému pozorovateli jako tanec připadat. A něco z toho platí i pro ICM.

1) Statický pohyb – zachycuji pohyb, který se odehrává přede mnou.

Kamera stojí, například na stativu, objekt se pohybuje – typické je snímání vodního proudu, pohyb trávy, pohyb větví stromů. Při této úloze řešíme zejména to, aby na konci místo vodního proudu nebyla na fotografii bílá mlha, aby si tráva či stromy uchovaly zřetelné kontury, podporující pocit dynamiky. Zde se nejedná přímo o ICM metodu, takto fotíme vodu od nepaměti, ale pro úplnost ji zařazuji, protože výsledek má na diváka podobný efekt, navíc lze takovýto snímek s úspěchem kombinovat s dalšími expozicemi. Časy expozice se typicky pohybují v rozmezí 0,4-1,5 s. V poslední době se používá i pro street fotografii, kdy fotograf rozmazává pohyb chodců.

2) Virtuální pohyb – pohyb vytvářím já, snímaný objekt se ve skutečnosti (příliš) nepohybuje.

Toto je klasika ICM – pohyb kamerou, který může mít následující charakteristiky:

Třas /rozostření 

Používám v případě, pokud mi jde o vytvoření ploch, grafiku a nemám ambici na získání detailu. Cílem je mnohdy pouze dobré pozadí pro kombinované snímky. Není potřeba se snažit o nějaké dramatické pohyby, čímž se vyhnu rušivé kresbě přeexponovaných světlých míst. Fotografie připomínají například malby Marka Rothka. Časy expozice se budou nacházet v rozpětí 1-3 s.

 

Horizontální a vertikální švenk

Směr pohybu volíme podle převládajících linií, které fotíme. Stromy vertikálně, horizont horizontálně. Podstatná je plynulost a rychlost pohybu, časy jsou mnohem kratší, do 0,4 s. Pokud máte k dispozici stativ, švenkujte ze stativu, budete překvapeni čistotou linií.

 

Zoom 

Můžete zkusit obojí, přiblížení i oddálení, i zde jde zejména o plynulost pohybu a rychlost do 0,5 s

 

 

 

 

 

Rotace kamery 

Zajímavá alternativa, kdy nad foceným objektem otáčím kameru v ose objektivu, expoziční čas do 0,5 s

 

 

 

 

 

Kombinace pohybů 

Nejčastější varianta. Kombinuji různé pohyby podle cílové kompozice. Velmi často se dá kombinovat mírný zoom s rotací kamery, rotace kamery s vertikálním či horizontálním švenkem, zoom s vertikálním či horizontálním švenkem. Protože skládáte více pohybů, je vhodné začít s delšími časy, většinou kolem 1-2 s, takže je třeba pomoci si šedými filtry, jakmile však získáte potřebný grif, vrátíte se opět do standardu kolem 1s. Používám ND4 a ND6.

3) Dynamický pohyb – kamera i objekt se pohybují.

Podobně jako u statického pohybu (snímání vody ze stativu) se zde nachází jedna z metod, která se používá již dlouho – panning

Panning 

Sledování a fixace vybraného objektu v pohybu, typická disciplína sportovní fotografie. Expoziční časy jsou různé, typicky od 1/40 až po 1/4. Při ICM však sledujete pohyb nejen sportovní. Může jít o proud vody Safírového potoka na Jizerce, o přílivové vlny moře, o údery kladiva na Helfštýně při workshopu kovářů, atd… Zde jsou expoziční časy opět 0,5-1,0 s.

 

Plynulý  vs  přerušovaný pohyb (mezilehlá fixace).

Toto je vyšší dívčí ICM, to je ta pravá gymnastika a čarování. Časy se mohou pohybovat kolem 2s. Započatý pohyb přerušujete a znovu pokračujete. Fixujete konkrétní tvary, které následně roztočíte, zoomujete, švenkujete nebo naopak. Právě v této poslední disciplíně je to hodně podvědomý proces, ze kterého si přinesete stovky záběrů a následně stovky záběrů vymažete. Varuji dopředu – nemažte ve fotoparátu, ale až doma u počítače!! Nikdy nevíte, co objevíte.

Tato poslední metoda mě fascinuje nejvíc. Přestože úspěšnost je velmi nízká, je cenná tím, že vychází z přirozené snahy splynout se scénou a vyhmátnout to podstatné, tu ukrytou dynamiku. Tady se přiblížíme onomu tanci Cartier-Bressona. A zde si také následně nejvíce musíme pomoci post procesem. K tomu však až příště, spolu s jednoduchým popisem kompozičních pravidel. Výše uvedený přehled je logicky zjednodušen, v reálu je to mnohem pestřejší – a zajímavější 🙂

A když budete mít zájem si to všechno vyzkoušet pod dohledem a s diskusí, rád vás uvítám na svých kurzech. První dva se konají teď na podzim v říjnu a listopadu v krásném prostředí Jizerky v Jizerských horách, kde to mám moc rád a kde jsou pro ICM focení skvělé podmínky:

http://www.vladimirkysela.com/product-category/workshops/

 

Vláďa Kysela

23.8.2017, Luhačovice

Leave a Reply

Translate »