Přechod Krkonoš – 3.etapa, Luční Bouda

Vrchol první části přechodu Krkonoš – výstup na Luční boudu. Ráno se mi z pivovaru Trautenberg moc nechtělo. Venku pršelo a nic nenasvědčovalo tomu, že by se počasí mělo zlepšit. Vyrazil jsem po červené po stezce Česko polského přátelství, která vede přes celý hlavní hřeben Krkonoš. V první fázi bylo potřeba nastoupat k chatě Jelenka do nadmořské výšky 1250 metrů. Dal jsem čaj a řeč s obsluhou. Chata byla prázdná, tak jsem se ptal, jestli jim skončila sezona – prý ještě příští víkend, kdy má být hezky, a pak se turisti vyrojí zase až v zimě. Počasí je teď hodně nestálé. Říkali mi, že minulý týden se jim během 2 hod. protočil sníh, déšť a slunce. No a za Jelenkou skončila legrace. Nevím jestli to někdo počítal kolik vede schodů na Svorovou horu, ale je jich hafo. Jakmile jsem se dostal nahoru do nadmořské výšky 1400 m.n.m., začal jsem oceňovat své nepromokavé pončo – ne že by nějak extra pršelo, ale kombinace deště a větru stála za to.

 

 

 

 

 

 

Čím víc jsem se blížil pod Sněžku, tím víc se do mne opíral vítr.

A na konci túry u Luční boudy bylo pončo zcela roztrháno, takže jsem ho vyhodil – naštěstí přechod Krkonoš přerušuji a vracím se až příští týden, takže mi nebude chybět. Původně jsem měl v plánu na Sněžku vystoupit, ale když jsem se dostal k rozcestníku na Jubilejní cestu ve výšce 1500 m.n.m., tak jsem si to rozmyslel – Sněžka vůbec nebyla vidět a navíc vítr foukal s takovou silou, že se o něho bylo možné opřít. Pokorně jsem tedy po Jubilejní cestě sešel ke Slaskému domu a pokračoval dál k Luční boudě. Co se týče focení v této fázi používal jsem pouze iPhone – ukázky můžete opět vidět v připojené galerii.

Určitě nejzajímavější částí dnešní etapy byl přechod přes Úpské rašeliniště. Jakmile jsem se ubytoval, vzal jsem stativ a šel jsem to zkusit znovu zpátky, celková atmosféra slibovala, že konečně nafotím to, kvůli čemu jsem na Luční boudu vyrazil – tedy rašeliniště v mlze. Náhoda tomu přála a v tu chvíli, kdy jsem se na povalovou stezku na rašliniště vrátil,  objevily se v mlze i kousky modré oblohy. Po návratu na Luční boudu začalo cedit a nepřestalo až do večera.

 

Svorová hora, Obří hřeben, Úpské rašeliniště  – charakteristika místa pro fotografy:

Výstup na Svorovou horu je intimní průchod tunelem zmenšujícími se smrky a klečí, přičemž cesta a schody, po kterých stoupáte jsou vydlážděné tisíci ploškami svorového kamene. To vybízí ke kombinaci vegetace s kameny vytvořeným rastrem. Určitě prostor pro krátký zoom navíc dnešní počasí, kdy kameny byly díky dešti lesklé, rastr skvěle plasticky vystupoval. To platí i pro cestu po Obřím hřebenu směrem ke Sněžce. Zde je možno kombinovat kamenný rastr cesty s výhledem na Sněžku (tedy pokud je Sněžka vidět). Úpské rašeliniště vybízí k černobílým či duotonovým úpravám fotografií, zvláště v mlžném počasí jako dnes – pro tuto část značka ideál – atmosféra rašeliniště připomíná povídku A.C. Doyla Pes baskervillský. Povalový chodník přes rašeliniště tvoří krásné vodící linky.

 

11.10.2017

Luční Bouda

Leave a Reply

Translate »