Přechod Krkonoš – 2.etapa, Pomezky

Dnes to byl jednoduše asi 11km traverz z bodu A do bodu B před zítřejším vyvrcholením 1.části přechodu Krkonoš, výšlapem na Luční boudu.

Počasí v porovnání se včerejškem nevyšlo tak hezky, ale ten drobný déšť vůbec nevadil. Vyrazil jsem kolem staré Vápenky z Albeřic směr Lysečinská bouda a Pomezní hřeben. Vápenka je připomínkou na zpracování vápence z blízkého albeřického dolu, který však stejně jako vápenka už dávno nefunguje. Ve Vápence je zřízeno muzeum a dost mě pobavilo, že klíče k muzeu jsou k vyzvednutí v informačním centru v Temném dole, vzdáleném 6 km – a protože tam jsou indikovány interaktivní hry pro děti, tak to po přečtení této informace asi většina hraní chtivých zabalí. Na Pomezní hřeben jsem z Albeřic musel znovu nastoupat do nadmořské výšky kolem 1000-1100 mnm.

Cesta vede podél zavřené Lysečinské chaty, kterou jsem neodolal a fotograficky zpracoval v duotónu – a když zavřená, tak HDR!!! Pomezní hřeben z velké části tvoří česko-polská hranice a kombinace téměř monokulturního smrkového lesa (jaký protiklad k pestrosti a kráse Rýchor) a zvolna zarůstajících pasek. Dle rady kamaráda Pavla jsem šel Pohádkovou stezkou (to je název, ne popis této trasy)  z Cestníku až k Pomezním boudám, což je po vystoupání do 1000 mnm od Lysečin cesta téměř po vrstevnici.

No a samozřejmě jsem zkoušel fotografiky co to dalo – víc jich najdete v galerii.

Při příchodu na Pomezky jsem křižoval modré sjezdovky. Pomezky jsou široký prostor kulturní pastviny dnes osídlený zejména turisty. Takže to nejlepší na mne čekalo až na závěr – ubytování v pivovaru Trautenberk (11, 12, 13 polotmavé, 14 IPA a kvasničák) včetně sauny – skvělé intermezzo před Sněžkou!

 

 

 

 

 

Pomezní hřeben – charakteristika místa pro fotografy:

Pokud by bylo dobré počasí tak při traverzu po vrstevnici se otevírají výhledy na centrální hřeben a Sněžku, včetně výhledů na Černou horu a třeba taky chatu Jelenku. Cesta je poměrně fádní a smrkový porost je občas podél cesty akcentován břízami, což teď na podzim je něco, co potěší oko fotografa. Po příchodu na Pomezní boudy se otevírá pohled na typické krkonošské hospodářské lučiny se skupinami stromů a opět akcenty barev podzimu – ideální pro široký objektiv, pokud je bůh příznivě nakloněn a něco provede s oblohou :-). Natočení údolí preferuje večerní focení v protisvětle.

Údolím teče ve svých počátcích řeka /potok Úpa, ale moc se toho vymyslet nedá. Dnes jsem stativ ze zad tedy nesundal a všechny obrázky jsou z iPhonu.

 

 

 

 

10.10.2017,

Pomezní boudy, pivovar Trautenberk

Leave a Reply

Translate »